http://www.oknavesmiru.cz

Z celé Evropy bylo ze včerejška na dnešek pozorovatelné zatmění Měsíce. Pro ty, kteří si jej nechali utéct posílám obrázek a reportáž z celého průběhu v jednom. A protože je jeden obrázek za tisíc slov, mnoho se rozepisovat nebudu. Počasí mne potkalo sice výborné, jenže se moje pozorovací místo ponořilo do velmi vlhké inverze, která měla za následek orosení fotoaparátu. Takže nejen že jsem se pustil do fotografování s nevhodnou optikou na fotoaparátu, ještě jsem si zasportoval. Objektiv se totiž zamlžil během 2 vteřin. Nutno tedy přiznat, že jsem se z focení vrátil nikoliv prochladlý, ale uřícený a značně utahaný. Budiž tento snímek věnován všem, co si myslí, že je astrofotografie nudným řemeslem. Za případné komentáře budu vděčný.

Zde je ke stažení také fotografie v plném rozlišení, kterou je možno v celku nebo její část zveřejnit v tištěných médiích zdarma, pokud bude jako zdroj uvedeno zřetelně a přehledně "Autor: Martin Petrásek, www.petrasek.info", v případě internetových stránek a médií včetně funkčního odkazu na mé stránky, děkuji. Fotografie v plném rozlišení: 

 2007-03-04-zatmeni-mesice 04/03/2007,20:47 439.37 Kb

(Článek zveřejněn v časopise VTM Science 01/2007)

Nejdůležitější parametr dalekohledu je velikost primární optiky. Ostatní parametry jsou již jen okrajovou záležitostí, které určují, k jakému typu pozorování je příslušný přístroj výhodnější. Pokud tedy mluvíme o největších dalekohledech světa, zmiňujeme se pouze o průměru objektivu. Ten největší na světě má v průměru 11 metrů a leží v Jihoafrické republice.

(Článek zveřejněn v časopise VTM Science 01/2007)

Evropa se rozhodla ukázat svou kuráž a naplánovala obří projekt obřího dalekohledu. Do světa vypustila zprávu o chystaném 100 metrovém optickém dalekohledu. I když je celý projekt prozatím hudbou budoucnosti, strategický plán je hotov a zdá se, že to její zřizovatel, Evropská jižní observatoř (ESO) myslí vážně. Přesto se zatím stavět nebude. Nejdřív je v plánu jeho poloviční náhražka.

Závody ve stavbě obřích dalekohledů jsou poslední roky stále intenzivnější. Proč ale potřebujeme tolik obřích očí koukajících na oblohu? A proč stále větší?

Vesmír je jako mraveniště a dalekohledy pak lupou na zkoumání mravenců. Dalekohledy umí přenést vzdálený vesmír na Zemi. A nejen vzdálený v prostoru, ale také v čase. Vytváříme si takovou malou kosmickou laboratoř, která je stejně důležitá jako urychlovače částic anebo pokusné jaderné reaktory. Je to náš jediný prostředek, jak ověřit, že ten obraz přírody, který vědci vytvořili, je správný anebo chybný. Za posledních 150 let technického pokroku jsme již ale neuvěřitelně daleko. Naše představy o zákonech přírody dnes již stojí z podstatné části na obřích teleskopech.

(Článek zveřejněn v časopise VTM Science 02/2007)

Sestrojíme si malý kapesní vesmír. Vezměte si nafukovací balónek a nakreslete na něm tečky. Pak jej navlečte na vodovodní kohoutek a pusťte vodu. Balónek se začne rozpínat a všechny tečky na něm od sebe navzájem vzdalovat. Právě jste sestrojili vlastní kapesní model našeho vesmíru. Balónek je prostor a tečky na něm jsou galaxie. A kde v něm najdete temnou hmotu a energii? Je to prosté - tou je právě voda. Zatímco balónek váží jen zlomek celé hmotnosti našeho kapesního vesmíru, temná hmota a energie v podobě vody kompletně celému vesmíru dominuje. Náš pokus je sice velmi zjednodušený, ale princip vystihuje přesně. Z pozorování vědců jasně vyplývá, že celková hmota vesmíru je 25 krát větší než ta, kterou pozorujeme v dalekohledech.

(Komentář zveřejněn v časopise VTM Science 10/2006) 

Největší astronomickou událostí letošního roku a historickou událostí pro Českou republiku od Rudolfínských dob. Takto můžeme nazvat vyřazení Pluta ze seznamu planet, ke kterému došlo 24. srpna 2006 na Mezinárodní astronomické konferenci v Praze. Krok, který vyvolal vlnu emocí po celém světě, u nás čeští astronomové přešli, jak jinak, s klasickým pivním klidem.

Mezinárodní astronomická unie rozhodla tak trochu politicky, místo polopaticky. Shledala všechny argumenty o nesmyslném zařazení Pluta do seznamu planet oprávněné a „tak trochu" jej vyškrtla. Aby předešla americké hysterii, udělala kompromis a vytvořila novou podskupinu objektů mezi planetami a asteroidy zvanou „trpasličí planety". Prý je to nutné. IAU si mne ruce, jak kulantně všechno zařídila. Koza se nažrala, ale vlk zůstal celý, mysleli si. Pluto tak není planetou, ale trpasličí planetou.

(Článek zveřejněn v časopise VTM Science 10/2006)

V létě vévodí jižnímu obzoru. Na temné obloze se zdá nejhustějším místem Mléčné dráhy. A přesto je nenápadnou šipkou do centra lidské existence. Do centra naší vlastní galaxie, kterou jsme nazvali příznačně – Mléčná dráha. Souhvězdí Střelce nás navede na přesný gravitační střed naší galaxie, který se snažili vědci odhalit po desetiletí. A po dlouhých letech spekulací začíná být jasno. V samotném centru galaxie sedí monstrum, které ji pohání jako jakýsi nebeský motor. Má hmotu tří miliónů Sluncí a dvakrát za půl hodiny na nás pomrkává: supermasivní černá díra.

(článek zveřejněn v časopise Svět vědy 6/2006)

V dnešní době se obecně předpokládá, že vesmíru dominuje „temná energie“ – mysteriózní forma energie, která vysvětluje proč se rozpínání vesmíru urychluje. Skupina teoretických fyziků však přišla s unikátním gravitačním modelem. V nich, jak tito vědci tvrdí, počítají s urychlující expanzí vesmíru, ale temnou energii nepotřebují.

(článek zveřejněn v časopise Svět vědy 6/2006)

Italští fyzikové provedli úspěšný pokus, ve kterém ukázali, že světlo může ve vakuu rotovat. A to za přítomnosti silného magnetického pole. Každpoádně, efekt, který Emilio Zavattini a jeho kolegové na přístroji PVLAS pozorovali, je extrémně malý. Přesto ale může být cestou k objevu a potvrzení nového typu exotických částic zvaných axiony. A eventuálně i cestou jak najít část stále se skrývající temné hmoty ve vesmíru.

(fejeton) 

Za několik posledních dnů jsem se setkal s obzvláště velkým počtem podivných úkazů a lidí. Začalo to článkem Jiřího X. Doležala v Reflexu, který se zcela amatérsky rozhodl fušovat do odhalování nadpřirozena a zklamal se, když narazil na skeptiky. Pak mi na ČT-1 hrozila nějaká lékařka z centra celostní medicíny, že když budu chodit často na solárko, dostanu z tamního UV záření rakovinu. A když jsem si už myslel, že je bláznům konec, poslal mi kamarád pro pobavení pozvánku na kurz „kosmologické terapie“. Ztratil jsem se tento týden zcela v balastu informací, snažících se pasovat se do role „exaktních vědeckých postupů“. A to rozhodně nebyl všemu konec.