http://www.oknavesmiru.cz

Přichází měsíc, kdy se na rukách amatérských pozorovatelů poprvé objevují rukavice a na hlavě čepice. Venku sice ještě nemrzne, ale desítky minut s hlavou k obloze provedou své a teplota se zdá vždy minimálně o deset stupňů nižší než ve skutečnosti je. Přesto je tento měsíc jedním z nejzajímavějších. Astronomická noc přichází brzy a z večera tak můžeme pozorovat nejen letní souhvězdí – i když ta už mají namířeno k západu – ale také celou zimní plejádu. Záleží jen na naší vytrvalosti. S dobrým oblečením tak za dobrých podmínek vydržíte dlouho a odměnou vám bude daleko za půlnocí procházka souhvězdími, při kterých byste večer za zimních měsíců dozajista mrzli.

Že nevěříte vlastním očím? Inertní a nevodivé plyny aby byly kovovými a ještě tekutými? A aby tvořili slitinu? Skutečně. Tým vědců z Berekeley a Londýna se rozhodl studovat podmínky za jakých existuje hélium v nitru obřích plynných planet. A zjistil něco, co překvapilo i planetární fyziky. Hélium je za podmínek vysokých tlaků a teplot uvnitř planety kapalné, vykazuje známky vodivosti a dokonce se druží s kapalným vodíkem a vytváří něco, co bychom mohli nazvat slitinou.

Hubbleův kosmický dalekohled dokončil 14. srpna 2008 ve 13:42 našeho času svůj stotisící oběh okolo Země. Za celou svou funkční dobu tak urazil úctyhodných 4,38 miliardy kilometrů. Přitom to není nijaký šnek. Okolo Země obíhá rychlostí 8 km/s a jeden oběh se mu tak povede za 90 minut.

Hubbleův dalekohled operuje ve vesmíru již 18 let. Vypuštěn byl 24. dubna 1990 a dnes již výrazně přesluhuje. Následující servisní mise mu mimo jiné doručí novou kameru WFPC-3 a nový spektrograf na zachycování světla z extrémně slabých kvasarů.

U příležitosti svého stotisícího oběhu vydal Hubbleův tým jubilejní fotografii mlhoviny, která se nachází poblíž otevřené hvězdokupy NGC 2074. Na obrázku je zachyceno znovuzrození hvězd, ke kterému došlo pravděpodobně v důsledku výbuchu blízké supernovy. Objekt na obrázku je vzdálen 170 tisíc světelných let a na obloze se nachází v souhvězdí Mečouna poblíž známé mlhoviny Tarantula. Červená barva na obrázku indikuje emise záření pocházející z atomů síry, zelená z atomárního vodíku a modrá z atomárního kyslíku.

A je to jasné. Velký hadronový srážeč (Large Hadron Collider – LHC) urychlovač částic v CERNu je připraven ke startu. Byl stanoven oficiální termín spuštění a vše nasvědčuje tomu, že bude dodržen. Byla dokončena dlouhá etapa kalibrací a přístroj je připraven urychlit první částice. Začalo ochlazování sektorů na neuvěřitelných 1,9 K (-271°C), tedy na teplotu jen 1,9 stupně nad nepřekročitelnou hranicí absolutní nuly.

Pokud tedy vše půjde jak má, pak v době vydání tohoto čísla, tedy 10. září 2008 bude vypuštěn první svazek urychlených částic. Pro začátek s energií „pouhých“ 0,45 TeV. Na rekordních a připravovaných 5 TeV si ještě budeme muset chvíli počkat.

Vědci nyní provádějí synchronizaci poslední části přístroje. Superprotonový synchrotronový urychlovač je poslední komponentou ve vstřikovací komoře LHC. Ten byl seřízen 9. srpna na přesnost 1 nanosekundy. Poslední kontrolní měření pokračovali až do začátku září.

LHC bude mít za úkol urychlovat proti sobě svazky nabitých částic na velmi vysoké energie. Při nich se pak budou svazky srážet a vědci zkoumat produkty těchto srážek. Vrcholu svého provozu by měl LHC dosáhnout v roce 2010 kdy bude také produkovat částice ve srážkách při energiích mnohonásobně vyšších než největší stávající urychlovače dokáží. Urychlovač leží na francouzsko-švýcarském pomezí a jeho dominantou je kruhový podzemní tunel o obvodu 27 km.

Velká kosmická událost v roce 2005 – tak byl popisován sestup modulu Huygens do atmosféry Saturnova měsíce Titanu. Na bedrech jej k cíli dopravila sonda Cassini. Jeho 90 minutami pobytu na povrchu měsíce však celá mise neskončila. Analýza dat totiž probíhá až do teď. A stále přináší překvapení.

Večerní obloze dominuje Jupiter. Velký jasný a bílý okupuje jižní a později v Měsíci jihozápadní obzor. Ale nebude večerní obloze vládnout na dlouho. Na konci jeho žezlo přebírá Venuše, která se bude postupně zjasňovat a svého vrcholu pak dosáhne až na konci roku. Září je na pozorování hvězdného i hlubokého vesmíru bohaté, ale rušit jej bude Měsíc Ten se ve svém retrográdním pohybu dostane do výhodné polohy až v druhé půlce září dlouho úplňku. To začne vycházet dostatečně pozdě na to, abyste se večer mohli kochat nejen mléčnou drahou, ale například i jedinou galaxií na severní obloze viditelnou pouhým okem. Ideální pozorovací podmínky tak jsou na začátku nebo na konci měsíce.

(Článek byl také zveřejněn v časopise VTM Science 09/2008)

Ano. A cílem nebude Mars jak bychom si mohli myslet. Naše přístroje se proháněly už ledaskde. Máme vozítka na Marsu, byly jsme na Měsíci, sondy již přistáli na většinu klíčových těles ve sluneční soustavě (pravda, kromě Slunce). Jenže přitom nejméně ze všeho stále víme o dvojčeti naší planety, o sestře Venuši. To by měl nadcházející projekt změnit. Pohyb vozítek i komunikace se Zemí je z Venuše problematická. Díky vysokým teplotám na povrchu a husté a velmi aktivní oblačnosti. To by mohlo vyřešit něco velmi elegantního. Letadlo. Spuštěno sondou do horních vrstev atmosféry, kde jako kluzák slétne do výšky 85 až 65 km, rozvine křídla poseté solárními panely a bude zkoumat a mapovat terén s detaily, na které družice nemají šanci. Letadlo by mělo být poháněno výhradně solární energií, rozměry by mělo mít 9 x 7 metrů. Jenže je teprve ve fázi konceptu, takže na jeho vyslání si budeme muset počkat nejdříve do příštího desetiletí.

(Článek byl také zveřejněn v časopise VTM Science 08/2008)