http://www.oknavesmiru.cz

Zajímavá reportáž je ke stažení ze serveru YouTube. Ruský zpravodajský portál Russia Today publikoval reportáž o ruských dobrovolnících, kteří se učí dýchat vzduch podobný atmosféře Marsu. V plánu je desetidenní pobyt dobrovolníků v uzavřené místnosti obohacené argonem. Jak je ale z reportáže partné, nesimulují se skutečné podmínky atmosféry Marsu, ale kombinace kslíku, dusíku a argonu tak, jak by se mohla dát nejúsporněji vyrobit na povrchu Marsu. (Tip: Prohlédněte si video v pokračování článku!)

(Článek zveřejněn v časopise VTM Science)

Na Titanu, největším měsíci Saturnu existují moře a jezera. Nejsou ani náhodou podobná těm na Zemi. To proto, že při teplotách hluboko pod bodem mrazu se žádná jezera tekuté vody vytvořit nemohou. Nahrazuje je však svět metanu a etanu. Jezera na Titanu tak budou pravděpodobně složená z tekutých uhlovodíků. Zjištění této skutečnosti sondou Cassini a modulu Huygens bylo jedním z největších úspěchů celé mise.

Na radarových obrázcích jsou jasně patrné černé fleky, které byly vědci identifikovány jako jezera. Při teplotě -180°C je totiž jedna z nejčastěji zastoupených chemikálií na Titanu – metan – tekutá.

Nejmenší jezera identifikovaná radarem mají šířku 1 km, to největší pak dosahuje 100 km v průměru. Moře zachycená na snímcích letos v dubnu mají až 100 tisíc čtverečních kilometrů. Titan nám tyto útvary dosud ukrýval také díky své husté atmosféře. Proniknout jím ale dokázal radar na palubě sondy Cassini. Podařilo se tak odhalit, že jezera jsou například proměnlivá. Vypařují se anebo nabývají se změnou počasí. Zřejmě na povrchu působí i vítr, který pak vytváří nerovnosti na metanové hladině.

(Článek zveřejněn v časopise VTM Science 06/2007)

Čeká nás cesta do nitra největších planet sluneční soustavy. Sáhneme si na plynné obry Jupiter a Saturn, které rády vévodí noční obloze, na kutálející se Uran i poslední Neptun. A pravděpodobně na této procházce zjistíme, že to vše, co jsme si o nich představovali, je tak torchu iluze. Že tyto planety vlastně nejsou plynné, jak si představujeme. Že jejich kamenná jádra nejsou vlastně ani tak kamenná a že tyto obří planety ani nejsou nijak zvláště obří. Čeká nás opravdový kosmický svět a skutečná realita, díky které se nám blízký vesmír stane zase trochu pochopitelnější.

(článek zveřejněn v časopise Svět vědy 6/2006)

Nádherné Saturnovy prstence jsou právě to, co tuto planetu na první pohled odlišuje od ostatních planet. I když mají své prstence všechny velké planety – dokonce i Jupiter – pak právě ty Saturnovy jsou výborně viditelné i ze Země. S určitým cvikem se dají vytušit již u malých dalekohledů již s 20 násobným zvětšením. Saturnovy prstence jsou složeny z miliónů miliard částeček od zrnek prachu až po kameny velikosti paneláku. Jsou seskládány do nespočtu úhledných prstýnků různých odstínů a barev, každý z nich obíhá jinou rychlostí po své vlastní oběžné dráze.

(článek zveřejněn v časopise Svět vědy 5/2006) 

Vydáváme se v našem seriálu o planetách naší soustavy pomalu a jistě z hlubin rozlehlého vesmíru blíže Slunci. V dnešním díle nás čeká podivná zelená obluda kutálející se okolo oběžné dráhy. Její slabé prstence připomínají díky mezerám, počtu a své tloušťce struny kytary. Uran je první planetou objevenou dalekohledem. A její objev má s hudbou také mnoho společného. Neobjevil ji totiž astronom profesionál, ale hudebník.

(článek zveřejněn v časopise Svět vědy 4/2006)

Klikni pro zvětšení

(článek zveřejněn v časopise Svět vědy 4/2006)

Neptun je nejméně nápadnou planetou sluneční soustavy. To proto, že za celou dobu kosmického výzkumu se nikdy nesetkala s větším mediálním tlakem. Otázkou je, zda je právem tak opomíjená a pro oko veřejnosti fádní. Ovšem kde jinde hledat překvapení než na místech, o který toho mnoho nevíme?

(článek zveřejněn v časopise Svět vědy 3/2006)

Za posledních 40 let se výzkum planet naší soustavy natolik významně rozrostl a poznatky jsou neustále doplňovány novými misemi, že se Svět vědy rozhodl udělat v tom na pokračování jakýsi ucelený pořádek. Platí už jen minimum z toho, co si dnešní padesátníci odnesli ze školních lavic. Naše první cesta skrze planety sluneční soustavy bude směřovat asi zcela nečekaně na „onen svět“. Necháme se totiž imaginárně svézt převozníkem Cháronem na vratké lodi do země boha Háda. Do světa tmy a mrazu. Nebudeme jediní. Na paty nám totiž bude šlapat sonda New Horizons. Naše cesta tak bude směřovat k planetě Pluto pojmenované po římském bohu podsvětí Plutovi (řecký Hádes).

(článek zveřejněn v časopise Svět vědy 2/2006)

Že je příroda často podivín, se můžeme přesvědčit na mnoha obrázcích nejen z kosmu. Několik překrásných obrázků nám krátce po oslavě Nového roku propustila z útrob sondy Mars Express Evropská kosmická agentura. Ke škodě těch, co mají Mars v oblibě, snad jen nutno dodat, že tyto obrázky si ESA schovávala téměř dva roky.

(článek zveřejněn v časopise Svět vědy 12/2005)

Supernova, která explodovala před 41 000 roky, možná vedla k vymření mamutů. Domněnku zveřejnili vědci americké Lawrence Berkeley National Laboratory z Ústavu energií. Zjistili, že kosti mamutů obsahují ve velké míře stopy zrnek bohatých na železo, které musely dříve projít atmosférou rychlostí 10 000 km za vteřinu. Taková zrnka mohla být podle představy vědců emitována jen při výbuchu supernovy vzdálené zhruba 250 světelných let od Země.