|
Noční obloha
|
|
Pondělí, 25 květen 2009 |
|
Během května se stává dominantou
jižní oblohy souhvězdí Pastýře. Přitom je na něm výrazná
především jeho nejjasnější hvězda Arcturus. Okolí je jinak na
hvězdy spíše pusté. To protože se svým pohledem koukáme „ven
z Naší galaxie.“ Pokud si však vezmeme k ruce nějaký větší
dalekohled, můžeme v okolních souhvězdích najít velké množství
galaxií. To pak budeme koukat do skutečného hlubokého vesmíru a
jeho historie.
|
|
Celý článek...
|
|
|
Astronomie
|
|
Neděle, 24 květen 2009 |
Své 19té narozeniny oslavil prostřednictvím americké NASA Hubbleův dalekohled snímkem, který vědci nazývají svatbou galaxií. Na snímku si dvě galaxie navzájem podávají ruce (nebo spíše ramena), což vede k bouřlivé reakci produkující mohutné klastry nově vznikajících velmi horkých hvězd (na snímku modré jasné skupiny). Tyto ostrovy čítají i desítky mladých hvězd a vytváří tak neobvyklé mnohonásobné hvězdné systémy. Ke vzniku došlo v důsledku gravitačních tahanic a tlaků v ramenech jednotlivých galaxií. Celý systém galaxií se nazývá Arp 194 a nachází se v souhvězdí Cefea více než 600 světelných let daleko. Tento obrázek byl zveřejněn v den kdy uplynulo 19 let od startu Hubbleova kosmického dalekohledu na palubě raketoplánu Discovery. Od té doby provedl HST na 880 tisíc pozorování a pořídil přes půl miliónu snímků celkem 29 tisíc vesmírných objektů.
|
|
|
Astronomie
|
|
Neděle, 24 květen 2009 |
Američtí vědci detekovali s použitím Hubbleova dalekohledu a několika radioteleskopů nejstarší vodu ve vesmíru. Byla objevena v polárním výtrysku centra galaxie MG J0414+0534. V centru galaxie se totiž nachází supermasivní černá díra u níž pozorujeme v polárních oblastech jet, výtrysk hmoty produkující stimulované spektrální emisní záření. Zdroj tohoto záření se označujeme jako maser a v maserech se molekuly jako je voda (H2O) objevují poměrně často. Neobvyklým ale tento jev je u tak vzdálených zdrojů. Náš maser se nachází ve vzdálenosti 11,1 miliard světelných let a byl vyprodukován v době, kdy byl vesmír starý teprve 2,5 miliardy let. Vesmír byl tedy starý jen jednu pětinu dnešního věku!
|
|
|
Astronomie
|
|
Neděle, 24 květen 2009 |
V dnes již velmi dobře známém systému exoplanet u hvězdy Gliese 581 byla objevena další exoplaneta. Její hmotnost však trhá veškeré rekordy na cestě za hledáním Zemi podobných planet. Má hmotou pouze dvou zemských hmot. I když o této planetě zatím nemáme bližší podrobnosti, oznámil její objevitel Michel Mayor, že díky tomu zpřesnil pozice ostatních planet. A jeho objev přinesl nečekané překvapení. Víme, že se hvězda Gliese 581 nachází pouze 20 světelných let od Země v souhvězdí Vah. Jedná se o červeného trpaslíka a obsahuje zatím 4 objevené planety značené po řadě a, b, c, d. Největší má hmotu 16 Zemí. Z objevu planety „e“ o hmotě 1,9 Země ale vyplynulo, že planeta „d“ o hmotě 7 Zemí se musí nacházet uvnitř obyvatelné zóny kolem hvězdy a může tak na ní existovat voda v kapalném stavu – základní podmínka pro život takový, jaký známe tady na Zemi. Planeta Gliese 581d je tak nyní díky své pozici a velikosti nazývána super Zemí. Zda by na ní mohli skutečně existovat podmínky vhodné pro život ale budeme vědět za hodně dlouhou dobu.
|
|
|
Astronomie
|
|
Neděle, 24 květen 2009 |
Mezinárodní tým evropských vědců objevil po dlouhém pátrání jedny z nejsložitějších molekul, které se vyskytují v mezihvězdném prostoru. Prostřednictvím 30 metrového radioteleskopu IRAM ve Španělsku odhalili dvě velmi zajímavé organické molekuly. První molekula má název n-propyl kyaind (C3H7CN) a druhá je mravenčan ethylnatý (C2H5OCHO). Molekuly byly objeveny poblíž centra naší galaxie, v regionu známém bouřlivým vývojem mladých hvězd Sagittarius 2. Zajímavostí druhé objevené molekuly je, že jde o známou přísadu například do rumových esencí anebo vyskytující se v malinách. S nadsázkou bychom mohli si tak mohli představit, jak asi v této zkoumané oblasti chutná vesmír. Objev je ale sám o sobě zajímavý něčím jiným. Detekce složitějších molekul je totiž poměrně složitá. Ze spektra můžeme vystopovat jednotlivé molekuly podobně jako lidi podle otisku prstů, ale pokud je spektrum „ušpiněno“ od dalších molekul a atomů, je toto rozpoznávání mnohem složitější. Tento objev je dobrým začátkem na cestě k objevům ještě složitějších molekul, o které ve vesmíru nebude jistě nouze.
|
|
|
Astronomie
|
|
Úterý, 21 duben 2009 |
Modely, ve kterých obíhají dvě černé díry okolo sebe jsou naprosto samozřejmou součástí astrofyziky. Ale až dosud jsme museli čekat na přímé pozorování takovéhoto jevu. Poprvé se to podařilo americkým astronomům z Národní optické astronomické observatoře v Arizoně. Z pomocí spektroskopických měření aktivních galaxií našli jednu, která vykazovala charakteristiky dvou supermasivních černých děr v centru a velmi těsné blízkosti. Z následných měření bylo potvrzeno, že se zřejmě jedná o dvě obří černé díry o hmotě 20 a 50 miliónů sluncí, které jsou pozůstatkem po srážce dvou galaxií. Znamená to, že dvě galaxie po srážce splynuly v jednu a jejich centra obsahující obří černé díry postupně splývají. Časem by tak mělo dojít i ke splynutí těchto černých děr. Černé díry jsou od sebe vzdáleny necelého půl světelného roku a jejich vzájemný oběh podle všeho trvá neclou stovku let.
|
|
|
Noční obloha
|
|
Pondělí, 20 duben 2009 |
|
Večerní dubnové obloze dominuje
po západu Slunce velký vůz visící přímo v nadhlavníku. Nad
jižním obzorem zase kraluje souhvězdí Lva, pod nímž svítí
jasný a zřetelný Saturn. Tento díl se podíváme právě do
okolí planety Saturn – na nenápadná souhvězdí u jižního
obzoru. Nejdříve ale zkusíme najít prostým okem planetu Merkur a
když budeme mít štěstí, čeká nás i maximum méně známého
meteorického roje Lyrid.
|
|
Celý článek...
|
|
|
Astronomie
|
|
Pondělí, 20 duben 2009 |
I tak vzdálené těleso Sluneční soustavy má svá roční období. U Pluta závisí střídání ročních dob na vzdálenosti od Slunce, a protože se trpasličí planeta blíží pomalu k periheliu (oběžná doba Pluta je 250 let), nastává tam „pomalu“ léto. Fyzickou proměnu velmi zřetelně zpozorovali prostřednictvím VLT dalekohledů Evropské jižní observatoře v Chille. Atmosféra Pluta je totiž již nyní o 40 stupňů teplejší, než jeho povrch, jak napovídají přesná spektroskopická měření. Důvodem je stopová přítomnost metanu. Povrch planetky je primárně složen ze zmrzlého dusíku o teplotě nižší než -220°C. Ze zhruba jednoho procenta je ale smíchán s metanem. Atmosféra má tlak maximálně desetiny Pascalu, ale i tak výrazně ovlivňujě průbeh ročního období. Rozhodující roli hraje podle všeho metan. Podle posledních modelů vytváří v zimě tenkou vrstvu chránící dusík před vypařováním. Se zahřívajícím se povrchem na jaře metan taje (-182°C) a dovoluje dusíku sublimovat do atmosféry. Efekt sublimace pak způsobí, že je teplo z povrchu odneseno do atmosféry a tak je atmosféra tak výrazně teplejší než povrch planetky, který se naopak ochlazuje. S postupným vzdalováním Pluta od Slunce zase dusík v atmosféře mrzne a padá zpět k povrchu.
|
|
|
Astronomie
|
|
Pondělí, 20 duben 2009 |
Jednu z nejkrásnějších planetárních mlhovin na obloze si vzala na mušku Evropská jižní observatoř. Mlhovina Helix je nejbližší planetární mlhovinou k naší Zemi, přesto je opředena mnoha tajemstvími. Jedním z nich je například výskyt tajemných kometárních blobů. Nyní je zde ještě úžasnější obrázek mlhoviny, která po internetu koluje také pod názvem „boží oko“ a je doprovázena mnoha mýtickými i nesmyslnými popisy. I přesto, že je nejbližší planetární mlhovinou k Zemi a zabírá na obloze rozlohu třetiny plochy Měsíce, je co do jasnosti velmi slabá. Dosahuje sotva +13 magnitud. Je tak téměř nedosažitelným cílem pro amatérské vizuální pozorování a velmi obtížným cílem pro astrofotografii. Pro malé dalekohledy se širokým zorným polem je velmi slabá a pro obří přístroje má zase přiliš velký úhlový rozměr. Proto si tento nový a nádherný snímek užijte.
|
|
|
Astronomie
|
|
Pondělí, 20 duben 2009 |
Nezvyklou podívanou představil Hubbleův kosmický dalekohled. O existenci shrocených tří galaxií v souhvězdí Jižní ryby se víme od 80. let minulého století, ale teprve nyní sde podařilo velmi podrobně odkrýt toky plynů a hvězd a zaznamenat tak úchvatné divadlo hromadné galaktické srážky. Tato trojice patří do kompaktní skupiny galaxií Hickson 90, kterou před třiceti lety objevil a katalogizoval Paul Hickson. Galaxie NGC 7173 vlevo), NCG 7174 (vpravo nahoře) a NGC 7176 (vpravo dole) se postupně trhají na kusy, jejich mezihvězdný plyn i celé hvězdné systémy se mezi sebou mísí a prolínají aby jednou skončili v jednom nadobřím vesmírném ostrově, v podobě extrémě velké galaxie. Až se tak jednou stane, bude mít tato galaxie hmotu a velikost stonásobně větší naž má naše, už tak obří, galaxie Mléčná dráha.
|
|
|
Astrotechnika
|
|
Pondělí, 30 březen 2009 |
|
Vědeckotechnická
revoluce neskončila, jen se přesunula do těch nejextrémnějších
odvětví lidské činnosti. A opravdový boom zažívá astronomická
pozorovací technika. Její možnosti rostou exponenciální řadou,
a to co se zdálo ještě včera nemožné, se zítra stává
skutečností. Virtuálně rozšiřujeme dosah naší sociální
sféry pomocí pozemských i kosmických očí nejen do dálky, ale i
do šířky. Copak můžeme vidět ještě více než dnes? Ano
můžeme.
Kosmické oči
Lidské oko je přizpůsobeno
viditelnému oboru elektromagnetického spektra. Světlo, které
očima pozorujeme, je jen úzkým proužkem v celém
elektromagnetickém oboru. Naše oči mají právě takovou velikost,
aby dokázaly prostřednictvím svých světlocitlivých orgánů
v těchto vlnových délkách dobře rozlišovat. A proč právě
viditelné světlo? Inu proto, že v oboru viditelného světla
je atmosféra právě průhledná. Když se podíváte na obrázek, bude jasně patrné, že pokud by chtěly
lidské oči něco na Zemi vidět, musely by pozorovat pouze v oboru
viditelného (nebo jemu blízkého) spektra. Pouze v těchto
částech je atmosféra průhledná, dopadá k nám ze Slunce
nejvíce světla. Ano, průhledná je atmosféra také v rádiovém
oboru, ale to by museli mít živočichové oči těmto vlnovým
délkám přizpůsobeny. A umíte si představit, že bychom měli
místo očí radioteleskopy o velikosti několika desítek metrů?
Jenže události ve vesmíru se odehrávají nejen ve viditelném
spektru. A abychom tyto události mohli pozorovat, detekovat a měřit,
musíme se za ostatními vlnovými délkami vydat do kosmu. Jak je
z obrázku patrné, viditelné světlo také neprochází
atmosférou úplně hladce, stačí si jen vzpomenout na mihotání
hvězd anebo rudé Slunce při svém západu.
|
|
Celý článek...
|
|
|
Noční obloha
|
|
Pondělí, 16 březen 2009 |
|
S blížícím se jarem se na
jižní oblohu v pozdním večeru vyhupuje jarní trojúhelník.
Jakmile spatříte Spicu, jeho nejjižnější hvězdu, je to
neklamná známka blížících se Velikonoc. V dnešní nebeské
navigaci se budeme držet v okolí jiné významné hvězdy
tohoto trojúhelníku. Vládci Regulovi v souhvězdí Lva a
spolu s ním se pokusíme najít i okolní souhvězdí Raka,
Malého lva a Rysa. A aby zvířátek nebylo málo, tak také Velkou
medvědici. Na konci se tak vracíme k souhvězdí často
nazývanému Velký vůz. Tentokráte proto, že se nachází
v nejlepší fázi pro sledování a pro použití jako
nebeského ukazovátka.
|
|
Celý článek...
|
|
|
Vesmír jako na dlani... 
