http://www.oknavesmiru.cz

Galaxie rostou prostřednictvím galaktických srážek. Dvě malé galaxie se přiblíží, sloučí své hvězdné systémy a dostáváme pomalu větší galaxii.Ale astronomové vždy dumali nad tím, co se stane s černými děrami, které s v centru každé takové galaxie nachází? Co se stane, když se kompaktní objekty s hmotou miliónů hmot Slunce srazí?

Mezinárodní tým fyziků vyvinul počítačovou simulaci, která na tuto otázku odpoví. Podle ní se zdá, že vše záleží na množství horkého plynu, který obklopuje tyto černé díry. Jakmile totiž tyto oblasti začnou interagovat, přítomný plyn vyvine v systému tření, které způsobí zpomalování rotace černých děr. Když se pak dostanou na vzdálenost odpovídající rozměru naší sluneční soustavy, bude již systém velmi silně vyzařovat gravitační vlny. Toto vyzařování bude natolik intenzivní, že bude dostatečně přispívat k extrakci energie ze systému. Binární černoděrový systém se bude zmenšovat, až černé díry eventuelně zcela splynou.Tato simulace je dobrou zprávou pro detektory gravitačních vln. Podle simulací mají být gravitační vlny z takový srážek již dobře detekovatelné.

(Článek zveřejněn v časopise VTM Science)

Astronomové objevili obří útvar o šířce 200 miliónů světelných let. Útvar, který se formoval před 12 miliardami let, je dosud největší známou strukturou ve vesmíru. Plynný oblak obsahuje na 30 koncentrovaných oblastí, z nichž je každá asi desetkrát hmotnější než naše galaxie. Vědci opatrně předpokládají, že tyto zhuštěniny jsou možná předchůdci dnešních nejmasivnějších galaxií ve vesmíru.

Objev je astronomy považován za velmi zajímavý, protože dává fyzikům nový pohled na velkoškálové struktury ve vesmíru. Navíc, vesmír byl ve věku necelých dvou miliard let ještě velmi hladký a rovnoměrný. Něco tak obrovského a hustého muselo být v tehdejším raném vesmíru velmi vzácné.

Dosud astronomové věděli o dvou strukturách v této oblasti. Ta větší byla veliká asi jako galaxie v Andromedě. Toto pozorování však ukázalo mnohem více detailů a lokalizovalo slabější objekty a ze dvou koncentrací jich je tak nyní 33, shromážděných v rozsáhlé struktuře. Vědci je nazývají Lymanovy alfa skvrny (podle Lymanových emisních vodíkových čar „alfa“) a pravděpodobně souvisejí s rodícími se obřími galaxiemi. Z pozorování spektrografem na Keckově II. dalekohledu se navíc podařilo ukázat, že plyn se uvnitř těchto skvrn pohybuje rychlostí přes 500 km/s.

(Článek zveřejněn v časopise VTM Science 10/2006)

V létě vévodí jižnímu obzoru. Na temné obloze se zdá nejhustějším místem Mléčné dráhy. A přesto je nenápadnou šipkou do centra lidské existence. Do centra naší vlastní galaxie, kterou jsme nazvali příznačně – Mléčná dráha. Souhvězdí Střelce nás navede na přesný gravitační střed naší galaxie, který se snažili vědci odhalit po desetiletí. A po dlouhých letech spekulací začíná být jasno. V samotném centru galaxie sedí monstrum, které ji pohání jako jakýsi nebeský motor. Má hmotu tří miliónů Sluncí a dvakrát za půl hodiny na nás pomrkává: supermasivní černá díra.

(článek zveřejněn v časopise Svět vědy 4/2006)

O tom, že je obloha stále plná překvapení, se přesvědčili i astronomové z Manchesterské univerzity. S použitím nové metody hledání rádiových pulsarů objevili jedenáct objektů, které do konceptu známých typů pulsarů vůbec nezapadalo. Astronomové jsou přesvědčeni, že jde o nový typ neutronových hvězd. Ty nejenže našim zrakům, díky svému důmyslně nenápadnému způsobu existence, dosud unikaly, ale jsou také zřejmě 4x běžnější než klasické rádiové pulsary.