|
Noční obloha
|
|
Pondělí, 25 květen 2009 |
|
Během května se stává dominantou
jižní oblohy souhvězdí Pastýře. Přitom je na něm výrazná
především jeho nejjasnější hvězda Arcturus. Okolí je jinak na
hvězdy spíše pusté. To protože se svým pohledem koukáme „ven
z Naší galaxie.“ Pokud si však vezmeme k ruce nějaký větší
dalekohled, můžeme v okolních souhvězdích najít velké množství
galaxií. To pak budeme koukat do skutečného hlubokého vesmíru a
jeho historie.
|
|
Celý článek...
|
|
|
Astronomie
|
|
Neděle, 24 květen 2009 |
Své 19té narozeniny oslavil prostřednictvím americké NASA Hubbleův dalekohled snímkem, který vědci nazývají svatbou galaxií. Na snímku si dvě galaxie navzájem podávají ruce (nebo spíše ramena), což vede k bouřlivé reakci produkující mohutné klastry nově vznikajících velmi horkých hvězd (na snímku modré jasné skupiny). Tyto ostrovy čítají i desítky mladých hvězd a vytváří tak neobvyklé mnohonásobné hvězdné systémy. Ke vzniku došlo v důsledku gravitačních tahanic a tlaků v ramenech jednotlivých galaxií. Celý systém galaxií se nazývá Arp 194 a nachází se v souhvězdí Cefea více než 600 světelných let daleko. Tento obrázek byl zveřejněn v den kdy uplynulo 19 let od startu Hubbleova kosmického dalekohledu na palubě raketoplánu Discovery. Od té doby provedl HST na 880 tisíc pozorování a pořídil přes půl miliónu snímků celkem 29 tisíc vesmírných objektů.
|
|
|
Astronomie
|
|
Neděle, 24 květen 2009 |
Američtí vědci detekovali s použitím Hubbleova dalekohledu a několika radioteleskopů nejstarší vodu ve vesmíru. Byla objevena v polárním výtrysku centra galaxie MG J0414+0534. V centru galaxie se totiž nachází supermasivní černá díra u níž pozorujeme v polárních oblastech jet, výtrysk hmoty produkující stimulované spektrální emisní záření. Zdroj tohoto záření se označujeme jako maser a v maserech se molekuly jako je voda (H2O) objevují poměrně často. Neobvyklým ale tento jev je u tak vzdálených zdrojů. Náš maser se nachází ve vzdálenosti 11,1 miliard světelných let a byl vyprodukován v době, kdy byl vesmír starý teprve 2,5 miliardy let. Vesmír byl tedy starý jen jednu pětinu dnešního věku!
|
|
|
Astronomie
|
|
Neděle, 24 květen 2009 |
V dnes již velmi dobře známém systému exoplanet u hvězdy Gliese 581 byla objevena další exoplaneta. Její hmotnost však trhá veškeré rekordy na cestě za hledáním Zemi podobných planet. Má hmotou pouze dvou zemských hmot. I když o této planetě zatím nemáme bližší podrobnosti, oznámil její objevitel Michel Mayor, že díky tomu zpřesnil pozice ostatních planet. A jeho objev přinesl nečekané překvapení. Víme, že se hvězda Gliese 581 nachází pouze 20 světelných let od Země v souhvězdí Vah. Jedná se o červeného trpaslíka a obsahuje zatím 4 objevené planety značené po řadě a, b, c, d. Největší má hmotu 16 Zemí. Z objevu planety „e“ o hmotě 1,9 Země ale vyplynulo, že planeta „d“ o hmotě 7 Zemí se musí nacházet uvnitř obyvatelné zóny kolem hvězdy a může tak na ní existovat voda v kapalném stavu – základní podmínka pro život takový, jaký známe tady na Zemi. Planeta Gliese 581d je tak nyní díky své pozici a velikosti nazývána super Zemí. Zda by na ní mohli skutečně existovat podmínky vhodné pro život ale budeme vědět za hodně dlouhou dobu.
|
|
|
Astronomie
|
|
Neděle, 24 květen 2009 |
Mezinárodní tým evropských vědců objevil po dlouhém pátrání jedny z nejsložitějších molekul, které se vyskytují v mezihvězdném prostoru. Prostřednictvím 30 metrového radioteleskopu IRAM ve Španělsku odhalili dvě velmi zajímavé organické molekuly. První molekula má název n-propyl kyaind (C3H7CN) a druhá je mravenčan ethylnatý (C2H5OCHO). Molekuly byly objeveny poblíž centra naší galaxie, v regionu známém bouřlivým vývojem mladých hvězd Sagittarius 2. Zajímavostí druhé objevené molekuly je, že jde o známou přísadu například do rumových esencí anebo vyskytující se v malinách. S nadsázkou bychom mohli si tak mohli představit, jak asi v této zkoumané oblasti chutná vesmír. Objev je ale sám o sobě zajímavý něčím jiným. Detekce složitějších molekul je totiž poměrně složitá. Ze spektra můžeme vystopovat jednotlivé molekuly podobně jako lidi podle otisku prstů, ale pokud je spektrum „ušpiněno“ od dalších molekul a atomů, je toto rozpoznávání mnohem složitější. Tento objev je dobrým začátkem na cestě k objevům ještě složitějších molekul, o které ve vesmíru nebude jistě nouze.
|
|
|
Výzkum vesmíru
|
|
Neděle, 24 květen 2009 |
Pokud chceme mít jako lidstvo
jistotu, že přežijeme, musíme kolonizovat vesmír. Je to jediná
cesta, jak zvýšit šanci na zachování lidského druhu. Vše
nasvědčuje tomu, že první základny a kolonie v kosmu se budou
nacházet na Měsíci nebo na Marsu. Ale těžko by přitom někdo
hádal, že nejperspektivnější místo pro kolonizaci kosmu se
nachází na Venuši. Jenže ne na jejím nehostinném povrchu, ale v
hustých oblacích. Skutečně, pokud někdy budeme stavět první
města ve vesmíru, pak nejjednodušší to budeme mít v atmosféře
Venuše. Budoucí kolonie budou mít podobu plovoucích měst 50 km
nad povrchem naší sesterské planety. Sci-fi? Ano, ale jen
prozatím. Pojďme se vydat na cestu do míst, které jsou nám v
kosmickém jazyce doslova na dosah, ale přitom o nich víme tak
málo.
|
|
Celý článek...
|
|
|
Astronomie
|
|
Úterý, 21 duben 2009 |
Modely, ve kterých obíhají dvě černé díry okolo sebe jsou naprosto samozřejmou součástí astrofyziky. Ale až dosud jsme museli čekat na přímé pozorování takovéhoto jevu. Poprvé se to podařilo americkým astronomům z Národní optické astronomické observatoře v Arizoně. Z pomocí spektroskopických měření aktivních galaxií našli jednu, která vykazovala charakteristiky dvou supermasivních černých děr v centru a velmi těsné blízkosti. Z následných měření bylo potvrzeno, že se zřejmě jedná o dvě obří černé díry o hmotě 20 a 50 miliónů sluncí, které jsou pozůstatkem po srážce dvou galaxií. Znamená to, že dvě galaxie po srážce splynuly v jednu a jejich centra obsahující obří černé díry postupně splývají. Časem by tak mělo dojít i ke splynutí těchto černých děr. Černé díry jsou od sebe vzdáleny necelého půl světelného roku a jejich vzájemný oběh podle všeho trvá neclou stovku let.
|
|
|
Noční obloha
|
|
Pondělí, 20 duben 2009 |
|
Večerní dubnové obloze dominuje
po západu Slunce velký vůz visící přímo v nadhlavníku. Nad
jižním obzorem zase kraluje souhvězdí Lva, pod nímž svítí
jasný a zřetelný Saturn. Tento díl se podíváme právě do
okolí planety Saturn – na nenápadná souhvězdí u jižního
obzoru. Nejdříve ale zkusíme najít prostým okem planetu Merkur a
když budeme mít štěstí, čeká nás i maximum méně známého
meteorického roje Lyrid.
|
|
Celý článek...
|
|
|
Astronomie
|
|
Pondělí, 20 duben 2009 |
I tak vzdálené těleso Sluneční soustavy má svá roční období. U Pluta závisí střídání ročních dob na vzdálenosti od Slunce, a protože se trpasličí planeta blíží pomalu k periheliu (oběžná doba Pluta je 250 let), nastává tam „pomalu“ léto. Fyzickou proměnu velmi zřetelně zpozorovali prostřednictvím VLT dalekohledů Evropské jižní observatoře v Chille. Atmosféra Pluta je totiž již nyní o 40 stupňů teplejší, než jeho povrch, jak napovídají přesná spektroskopická měření. Důvodem je stopová přítomnost metanu. Povrch planetky je primárně složen ze zmrzlého dusíku o teplotě nižší než -220°C. Ze zhruba jednoho procenta je ale smíchán s metanem. Atmosféra má tlak maximálně desetiny Pascalu, ale i tak výrazně ovlivňujě průbeh ročního období. Rozhodující roli hraje podle všeho metan. Podle posledních modelů vytváří v zimě tenkou vrstvu chránící dusík před vypařováním. Se zahřívajícím se povrchem na jaře metan taje (-182°C) a dovoluje dusíku sublimovat do atmosféry. Efekt sublimace pak způsobí, že je teplo z povrchu odneseno do atmosféry a tak je atmosféra tak výrazně teplejší než povrch planetky, který se naopak ochlazuje. S postupným vzdalováním Pluta od Slunce zase dusík v atmosféře mrzne a padá zpět k povrchu.
|
|
|
Astronomie
|
|
Pondělí, 20 duben 2009 |
Jednu z nejkrásnějších planetárních mlhovin na obloze si vzala na mušku Evropská jižní observatoř. Mlhovina Helix je nejbližší planetární mlhovinou k naší Zemi, přesto je opředena mnoha tajemstvími. Jedním z nich je například výskyt tajemných kometárních blobů. Nyní je zde ještě úžasnější obrázek mlhoviny, která po internetu koluje také pod názvem „boží oko“ a je doprovázena mnoha mýtickými i nesmyslnými popisy. I přesto, že je nejbližší planetární mlhovinou k Zemi a zabírá na obloze rozlohu třetiny plochy Měsíce, je co do jasnosti velmi slabá. Dosahuje sotva +13 magnitud. Je tak téměř nedosažitelným cílem pro amatérské vizuální pozorování a velmi obtížným cílem pro astrofotografii. Pro malé dalekohledy se širokým zorným polem je velmi slabá a pro obří přístroje má zase přiliš velký úhlový rozměr. Proto si tento nový a nádherný snímek užijte.
|
|
|
Vesmír jako na dlani... 
